Page 57 - Vrátiť sa domov

SMREK

Na kraji lesa v úboèí
stojí smrek osamelý,
keï kráèam okolo,
môj zrak vždy k nemu mieri.

Kol neho lístím pokryté
ležia vývraty na zemi,
ako po boji obete,
vojaci màtvi, ranení.

Jediný ty si silu mal
hoc stratil druhov oporu,
víchrom a búrkam odolal
a vzoprel sa ich náporu.

Vždycky keï vchádzam do lesa
s úzkosou k tebe pozerám,
èi ènie nad krajom tvoja noblesa
èo silu, nádej, dáva nám.

Keï znovu zúri víchrica
a kmáše tvoje konáre,
èi nepod¾ahneš bojím sa
ten nápor èi a nezláme.

Hoc hromy a blesky bili
aj víchor stále útoèí,
ty stojíš hrdý, plný sily,
bohatier lesa v úboèí.

54