Page 5 - POVESTI Z KADE – TADE

Jenom znechutit nás chtěla ...odveďte ji z hradu!!!Hned!!Nechte ji vypráskat z města!!"

Stařenu odvedli a hněv králova bratra zdál se být někomu spravedlivý. Jiní nechápali,
proč proti stařeně tak prudce zakročil. Zdálo se,že nechce, aby hovořila dál a královna

se tak více dověděla o budoucnosti svého syna jež se má narodit. Když stařenu

vyváděli z hodovní síně, volala ještě na královnu "Nezapoměň královno, musíš dávat
velký pozor, aby se sudba vyplnila, jinak království stihne velké neštěstí..."Zavřely se

dveře a v hodovní síni, jindy tak veselé, nikdo ani nedutal. Jen králův bratr přesvědčoval

všechny, aby si s té nesmyslné věštby pranic nedělali a bezstarostně hodovali dál.
Nikdo ale nemohl, zraky všech přítomných spočívaly na stole, kde ležel zbytek jablka.

Věštba se začala plnit.

Královně se narodil syn a tomu dala jméno Nebojsa.
Jednou v noci se však nad kolébkou zjevil strašlivý stín, zahalený v černé kápi. Dvě

kostnaté ruce se vysoukaly z rukávů, popadly z kolébky spící dítě a zmizely v černé
tmě.

Sešlo se mnoho šamanů a kartářek. Jeden tvrdil, že prince vězní ve svém paláci kdesi
ve vysokých horách zlá čarodějnice, jiní tvrdili, že to nebyla čarodějnice ale čaroděj a

další mínili, že to byl vodník z leknínového jezírka v královské zahradě. Každý

jasnovidec si za takovou službu odnesl pěkný balík peněz. Bylo upáleno mnoho
čarodějnic i čarodějů, vysušeno leknínové jezírko na královské zahradě, ale princ nikde.

Od jeho zmizení se království přestalo dařit. Hned za pár dnů po princově zmizení našli

králova bratra Zdislava ležet v hlubokém , černém lese z hlavou rozraženou vejpůl a
docela mrtvého.

Pak následovalo období velkého sucha, pár nájezdů loupeživých vojsk, záplavy střídaly
požáry a kruté zimy a dříve tak veselé království Šibalské se změnilo ve vydrancovanou

a zpustošenou zemi.

Tam, kde dříve bylo veselí, byl teď jen smutek a pláč. A to se nevyhnulo ani
královskému paláci. Tam všichni vzpomínali na proroctví stařenky a marně ji všude

hledali. Král hořce litoval, že poslechl svého bratra a nechal ji vykázat z města.
Když už skoro přestávali doufat, přiběhl komoří, že na tržišti spatřil stařenku na vlas

stejnou jako ta, která přišla o svatební hostině. Král poručil, aby ji přivedli do paláce.

~ 5 ~