Page 7 - POVESTI Z KADE – TADE

Na nádvoří o sebe třeskly zbraně dvou těžkooděnců. Král s královnou sledovali boj,

zatímco princ se zase schoval a volal: "Pomóc, maminko, tatínku ať toho nechají, já se
strašně bojím" a schoval se celý roztřesený za královninu širokou sukni. Královna jenom

spráskla ruce.

"Tak mám takovou obavu, má drahá, že si princeznu Nebavu loupežníci asi nechají...
"pravil zarmouceně král. Potřásl hlavou, ale královna poplašeně vstala ze svého trůnu.

" To se nesmí stát, sudba se musí naplnit a princ Nebojsa Nebavu zachránit."

Princ, chvějící se za trůnem však jen roztřeseně hlesne: "Ale maminko, tatínku, to po
mě nemůžete chtít, abych šel loupežníkům hlavy stít, já se bojím, vždyť víte, že bydlí v

černém lese...

Tam nepůjdu, ať si princeznu zachrání kdo chce...""To je malér, to je malér" bědoval
král jen tak pod vousy a královna se na místě rozplakala. A tak zvolna uhasínaly

poslední naděje, které oba vkládali do hrdinství svého syna. Nebylo divu, protože
Nebojsa druhý se opravdu trochu nepovedl. Skrze své zženštilé mravy byl pro smích

celému království. Miloval krajky a prachové peřiny a v jeho sedmnácti letech s ním v
pokoji musela stále spávat stará chůva, spal při rozsvíceném světle, aby se do jeho

ložnice nemohlo pod rouškou tmy vplížit nějaké strašidlo a když na střeše zamňoukala

kočka, hned se celý zpotil hrůzou, že už si pro něho jistě jde nějaké hrozné a krvelačné
zvíře, jistě takové, jaké před léty uneslo jeho staršího bratra. Král se radil s mnoha

učenými mudrci, kteří Nebojsovi připravovali nejrůznější lektvary chrabrosti a léčili ho,

jako by snad strach byla rýma a nebo zlomená noha. Ale výsledek...? Počínání
mastičkářů zase jenom ztenčilo královskou pokladnici. Král rozhodl, že musí něco

vymyslet. Jediné, co vymysleli, bylo opít prince čerstvým odvarem z makovic a se
dvěma pochopy ho odnést do černého lesa. Královna k tomu nechtěla nejdřív svolit,

byl to její poslední syn a o jednoho už přišla, ale král jí povídá "Když nechce hora k

Mohamedovi.... musí Mohamed k hoře". Což na tu dobu znělo nejen velmi exoticky ale
i značně učeně a tak když královna viděla jakého učeného a moudrého člověka to má

za manžela, nakonec usoudila a přesvědčila sama sebe, že je to to nejmoudřejší
rozhodnutí a konečně svolila. Chtěla jít ale s nimi, aby se s milovaným a jediným synem

mohla ještě rozloučit.

~ 7 ~