Page 11 - POVESTI Z KADE – TADE

odvážných mladíků se tam v noci vydalo, aby se s nimi utkalo, ale ani jediný se nevrátil.

Každý takový opovážlivec, proměnil se v stepilý smrk, až z těch smrků byl už celý
smrkový les. Za chvíli už nebyl v kraji nikdo, kdo by se chtěl černým rytířům postavit.

Tak konečně dovolili, aby šel přenocovat pod Blaník neduživý a bledý Janek, syn vdovy

z obecní pastoušky. Když se poprvé přihlásil, že půjde s černými rytíři bojovat, všichni
se mu jen smáli, protože byl slabý a věčně tuberkulózně pokašlával. Když už ale nebyl

nikdo kdo by chtěl noc pod Blaníkem strávit, řekli tedy Jankovi, ať jde zkusit štěstí.

Vdova z obecní pastoušky to samozřejmě oplakala, když ale viděla, že je její syn pevně
rozhodnut, napekla mu makových buchet a řekla, s pánem bohem, ať si tedy jde zkusit

štěstí. Tak vyrazil Janek s šátkem buchet pod Blaník, když se slunce zvolna začalo

chýlit k západu. Strach neměl, říkal si inu co, když se stanu smrkem a nestane se mi nic
horšího, budu hezky shlížet ze stráně do údolí, uvidím i na chalupu, vítr se mi bude

prohánět v koruně a bude žít daleko déle, než bych žil jako člověk.Tak došel až pod
Blaník, hezky se uvelebil na louce a jednu po druhé snědl všechny maminčiny makové

buchty. Pak tvrdě usnul. V noci ho však náhle probudil pojednou se zvednuvší vítr, i
posadil se a vidí, jak se k němu od města blíží tří černí jezdci na koních. Roztřásl jej

chlad a netrvalo ani vteřinu a černí jezdci zastavili přímo před ním, až se od koňských

kopyt zakouřilo. „Ha, co tu hledáš lidská kůže?“ zvolal první. „Co jsi zač?“ zeptal se
druhý.„Odkud si se tu vzal?“ přidal se třetí.

„Jsem Janek, syn vdovy z obecní pastoušky a chci se s vámi utkat, aby jste více kraji

neškodili.“
Tří černí jezdci zasmáli se, všichni naráz a strašlivým smíchem. Když se dost nasmáli,

řekl první.“Ty si troufáš lidská kůže a jestli pak víš, co musíš udělat, abys nás
přemohl.?..“ Janek nevěděl a tak mu prostřední řekl: „Mého nejstaršího bratra, který se

dobře osvědčil v zacházení ze sečnou zbraní musíš porazit ohnivým mečem, mého

prostředního bratra ve střelbě z luku a nejmladšího v přeskakování nejvyšší vatry, jakou
nikdy nikdo ještě nespatřil. Troufáš si na to?“

Janka zase rozechvěla zima, vůbec mu z toho nebylo dobře po těle a říkal si nu což, co
se mi může horšího stát, maximálně prohraju a statečně přikývl. Obdiv spatřil ve tvářích

všech tří černých jezdců. Tu už ale sesedl ten první, v ruce třímal dva ohnivé meče a

~ 11 ~