Page 12 - POVESTI Z KADE – TADE

jeden podal Jankovi, ten držel v ruce meč poprvé v životě, ale počínal si nad míru

statečně vědom si toho, že nemůže nic ztratit, že jako člověk byl šťastný a, že bude
šťastný i jako strom. To mu dodávalo odvahy a najednou už vidí jak první černý jezdec

leží na lopatkách. Janek mu pak jednou ranou uťal hlavu a zmizel meč v jeho ruce i rytíř

na zemi. To už ale sesedl s koně prostřední a už tu byl slaměný terč a Janek i černý
jezdec drželi v ruce luk a ohnivé šípy. Nejdřív vystřelil černý jezdec a šíp jasně hořící

minul terč a zalétl mezi stromy do lesa, které ihned podpálil. Pak vystřelil Janek, ale i

jeho ohnivý šíp minul cíl. I další střela zalétla do lesa a ten už plál jasnou červení, takže
lidé vybíhali ze stavení a dívali se, jak se pod Blaníkem všichni čerti žení. Najednou

však Jankův hořící šíp zasáhl prostředek slaměného terče a ten vzplál, jako nejvyšší

vatra světa. Prostřední jezdec zmizel.
„Tak a teď budeme přeskakovat hořící terč“, řekl ten poslední z jezdců. Janek se prudce

rozeběhl a pak se odrazil, přelétl oheň, jako by ho nějaká vyšší božská moc nadnášela
a padl na druhé straně. Černý jezdec se rozeběhl, skočil, ale nedoskočil, dopadl

doprostřed ohně a uhořel stejně jako tenkrát na zámku. Najednou však zmizel oheň a
před Jankem místo černých jezdců stáli tří jezdci bílý. „Děkujeme ti Janku, že jsi nás

zachránil“ řekl první. „Už jsme se poučili a víme, co může způsobit lidská zloba“- řekl

ten druhý. „Proto už vždycky budeme lidem jen pomáhat. Až lidem v tomto kraji nejhůře
bude stačí jen zavolat směrem k hoře Blaník a my hned přijdeme.“ Řekl ten třetí.“A my

vám budeme věrnou družinou...“ ozvalo se odkudsi a Janek viděl, že smrky se

postupně proměňují zase v chastníky. Pak všichni nasedli na koně a odcválali k hoře
Blaník, kde jsou od té doby připraveni chránit zdejší kraj, stačí se jen otočit k Blaníku a

zavolat.

~ 12 ~