Page 17 - POVESTI Z KADE – TADE

tovaryšů mu na stavbě pomáhalo. Když si takhle jednou prohlížel plánek budoucího

kostela, kroutil jenom hlavou a říkal si :
„Safra, safra, vždyť to je hotová katedrála, hodí se to vůbec do naší malé vísky?! Kdyby

se tu postavil skromnější kostelík, nějaké peníze pak by mohly zbýt i pro mě..“Tak

uvažoval celou noc i celý den a ta myšlenka mu pak už vůbec nedávala spát. A když
náhodou někdy usnul, zdálo se mu o těch penězích a co všechno by si za ně mohl

koupit a spal z toho tak neklidně, že často s postele spadl a ráno probudil se na zemi.

Zjistil, že nebude mít jinak pokoj, jen když ty peníze získá. Začal nejdřív s předěláváním
plánu. Tu umazal věžičku, tam boční arkádu, tu ošidil maltu na písku... a zlaťáky, který

takhle ušetřil, šly do jeho vlastního měšce.

Jednou, bylo to už skoro rok, přijel se kníže podívat jak stavba kostela zdárně pokračuje
a shledal, že je skoro hotová. Byl to však docela obyčejný kostelík, jaký stojí v každé

větší vsi a né monumentální katedrála, jakou slíbil Bohu za svojí záchranu. Okamžitě se
dovtípil, kdo z toho mohl mít prospěch, aby stavbu tak ošidil a tím jej okradl.

Vydal se za stavby vedoucím Matějem a nařídil prohledat jeho dům, jenomže marně,
žádné ulité zlaťáky se nenašly. Matěj nebyl včerejší, aby si doma jen tak nechával

takovou kopu zlata, už jenom kvůli zlodějům. Zakopal své zlaťáky na bezpečném místě

pod podlahou rozestavěného kostela. Tak kníže odjel s nepořízenou.
Když se jednou Matěj v noci vydal zlaťáky vykopat, nemohl je v kostele najít ať kopal,

kde kopal.

Bůh, který už se na toho zloděje nemohl dívat, způsobil, že místo kde poklad zakopal
dočista zapomněl. Díky tomu tam snad jsou zlaťáky zakopány dodnes, alespoň

neexistuje žádná zpráva, která by z určitostí potvrzovala, že by je kdo byl kdy nalezl.

~ 17 ~