Page 55 - POVESTI Z KADE – TADE
P. 55

jak  z módního  časopisu,  napřáhla  k němu  pravici  s dlouhými  rudě  nalakovanými

               nehty.“Jmenuji se Olga“. Ivana ovanula vůně drahého parfému.“Tak...tak...tedy pojďte

               dál...“  Pozval  jí    a  její  vůně  hned  naplnila  celou  kajutu.“  Můžu  vám  nabídnout  něco

               k pití...“ odsunul jí gentlemansky židli hned vedle Anny. „No, proč né... ale piji jen džusy

               s nízkým  obsakem  cukru...pro  mou  linii,  jistě  chápete...“  Ivan  ryche  schoval

               připravovanou  láhev  vodky,  ze  které  jí  hodlal  ulít.  „  Vezměte  si  buchtu...“  Nabýdla  jí

               laskavě Anna.“ Jsou povidlové, sama jsem je pekla...“ “ Buchtů...?“ „Vyrazila ze sebe

               zděšeně  Olga“Víte  vy  vůbec,  kolik  to  má  kalorii.?..“  V tom  se  na  dveře  ozvalo  další

               zaklepání. Všichni tři se po sobě podívali, kdo pak to může být, Olga si zatím po stole

               začala rozkládat manikůru.“Jen seďte, já otevřu... „ zvedla se úslužně Anna , otevřela

               dveře.  “  Bydlí  tady  rybář  Ivan?..“  Ozval  se  bodrý  ženský  hlas  za  dveřmi.  „Ano...jen

               pojďte dál. „ Anna přivedla do kajuty  ženu v rybářských holinkách a kostkované košili.“

               Fuj, tady smrdí nějaká voňavka nebo co...to je jak u holiče...“ pak si všimla odložené

               lahve vodky pod stolem“ Můžu si nalít.“ Ivan jen bezmocně přikývl. Žena si sama od

               sebe  nabídla  buchtu.“  Jo,  já  jsem  Romana.  „  Vyprskla  s plnou  pusou.“A...  a  ty

               budeš...musíš  být  Ivan,  co?“.  Otřela  si  mastnou,  pocukrovanou  ruku    do  kalhot  a

               napřáhla jí k Ivanovi, Olga její ruku zachytila „ S těmi nechty by jste měla něco dělat, má

               drahá.“  Anna  hbitě  vzala  smetáček  a  lopatku,  aby  zametla  bláto,  které  jí  opadalo

               z rybářských holinek.  „ A vemte si ještě buchtu...“ „ Jo...jsou fak výborný...mohla bys

               mi dát recept...“ „Ano...říkejte mi Anno...recept Vám ráda dám...“ Olga se zmocnila její

               pravice a už jí nepustila “ Tak tohle by chtělo gelovou manicuru.“ „No ja nevim , já na

               tyhle věci moc nejsem...“ Olga ale už na ruku začala roztírat jakýsi krém...“ Takže ty

               buchty...to je docela jednoduche, na půl kyla mouky třicet deka másla...“ V kajutě bylo

               náhle štěbětání a bzučení, jako ve včelím úlu a Ivana si zase nikdo nevšímal, už zase

               neměl  s kým  prohodit  teplého  lidského  slova  a  navíc  si  něměl  ani  kam  sednou,  ani

               vodka mu nezbyla, aby se z toho všeho mohl alespoň opít.  Měl tři ženy,  ale necítil se


               šťastný. Uchýlil se do nejzaššího kouta kajuty, v uších mu hučelo a rozbolala ho z toho

                                                          ~ 55 ~
   50   51   52   53   54   55   56   57   58   59   60