Page 56 - POVESTI Z KADE – TADE
P. 56

docela hlava. Lehl si na postel a za chvíli usnul. Zdál se mu sen, sen o tom, jak sedí na

               břehu řeky a volá „ Rybko, zlatá rybko, kdepak jsi?“ ryba se vynoří, celý břeh plane od

               její záře...“ Co pak si preješ Ivane“. „Slíbila jsi mi, že mi splníš tři přání, takže já bych

               měl  teď  to  druhé  s  dovolením...proboha  tě  prosím,    zbav  mě  těch  ženských...Já  už

               nemůžu,  už  mě  z toho    jejích  štěbetání  bolí  docela  hlava...vem  si  je  zase  zpátky,

               pochopil  jsem  konečně,  že  je  lepší  být  sám...“Rybka  se  zachmuřila,  voda  v řece

               potemněla. „ To nejde Ivane,  své tři přání už jsi dávno vyslovil...“ „Jak vyslovil, přece

               jsem vyslovil jedno...abych měl ženu...“ „No jo, ale chtěl jsi hospodyni, co ti bude vařit a

               tou  je  Anna,  pak  jsi  chtěl  krásku,  jako  z módního  časopisu  a  tou  je  Olga,  no,  a

               nakonec...“  Ivan  se  chytil  za  hlavu,  konečně  mu  to  celé  došlo“  Takže  ty  tři  stašlivé,

               upovídané  ženské,  jsou  ta  má  tři  přání...to  není  fér  rybo...“  Ale  rybka  už  ho

               neposlouchala „ Sbohem Ivane“ řekla a zmizela zase v řece“ Co já mohl mít...jídlo, že

               už  bych  se  nikdy  nemusel  o  nic  starat...parník  jsem  mohl  mít...a  mám...  tohle...“

               Lamentoval si,  až  se z toho  nakonec docela  probudil.    A  hele...rozhlíží  se  kolem,    je

               zase ve své kajutě a co víc,  je v ní  docela sám... jeho kajuta byla docela, ale docela

               prázdná. Zaradoval se Ivan, že se mu to všechno jenom zdálo, že to byl jen zlý sen a

               byl rád, že je zase vše při starém. Ticho a klid si ale nevychutnával dlouho. První do

               kajuty  vběhla  krásná  Olga  a  vůně  jejího  parfému  se  hned  rozprostřela  všude  kolem

               „Ahoj Ivánku, ty jsi ale ospalec, nevíš, že venku je tak krásně.“ Za ní se dovnitř vtiskla

               Anna“ Připravila jsem ti snídani Ivánku...“ dala mu do ruky veliokou stříbrnou mísu, ale

               než jí stačil otevřít, vešla dovnitř Romana s rybářským prutem v ruce. „ Chytila jsem ti

               rybičku, abys sis mohl pospat...“ Ivan v neblahém tušení otevřel poklop stříbrné mísy,

               ozářila jej prudká záře, jakoby od samotného slunce. Ivan uviděl zlatou rybku obloženou

               bramborovými  hranolkky  s kouskem  citronu  v malé  tlamičce...“  Každý  den  ti  ulovím

               rybičku, aby si si mohl pospat“ řekla Romana „...a já ti jí připravím, tak jak jí máš rád,

               s hranolkami a citronem.“ Řekla Anna. „ No, jak se ti to líbí, Ivánku“ přidala se Olga. “


               My teď tu s tebou už zůstanem a budeme se o tebe starat,  vařit ti a uklízet...“ dodala

                                                          ~ 56 ~
   51   52   53   54   55   56   57   58   59   60   61