Page 20 - POVESTI Z KADE – TADE

otevírala malou hubičku. Tu se volavka ponořila pod hladinu a bleskurychle svým

ostrým dlouhým zobákem udělala mu v podběráku díru na pěst širokou a než se rybář

stačil vzpamatovat schovala rybku pod křídlo a odplouvala s ní zpátky k rákosí. Až tam,

v bezpečí rákosí, kde už je nemohl najít ani rozzuřený rybář, který, sotva se

vzpamatoval, pustil se za nimi, si uvědomila, co se vlastně stalo a strachy z toho

omdlela. Když se pak znovu probrala k životu, uviděla, jak se nad ní sklání celá její

rodina a z vody se vynořila malá rybička.

"Chtěla bych ti volavko moc poděkovat, za to, že jsi mi zachránila život, vím co to pro

tebe znamenalo, že jsi musela překonat tolik vlastního strachu. Přišla jsi na to, že už

nemusíš být zoufalá nad tím, že máš z něčeho strach. Každý se něčeho bojíme. Někdo

má strach z vln, někdo z létání, ze sebe sama i z vlastních činů. Nejhorší je, když se

něčeho bojíme a zároveň po tom toužíme. Nic není horšího, milá volavko, a co jsem

slyšela od své prabáby ryby, i tak velcí a silní tvorové jako jsou lidé se ze strachu

dokážou docela pominout na rozumu. Brzy ale přijdeš na to, že jen když překonáme

vlastní strach, dostaneme se o poznání dál a nakonec zjistíme, že to, čeho jsme se

tolik báli není vlastně ve skutečnosti ani tak hrozné a, že strach skutečně někdy má

přiliš veké oči. Někdy nám dává vidět hrůzné věci, které ve skutečnosti ani neexistují.

Celý náš život, život každého tvora na zemi je o překonávání vlastního strachu a ty máš

první krok za sebou. Přeji ti, ať brzy překonáš i ostatní strachy."Řekla malá rybička a

zmizela v hlubinách. A malá volavka pocítila nekonečné štěstí a najednou už nebyla

zoufalá z toho, že má pořád z něčeho strach, najednou byla přesvědčená o tom, že ten

strach dokáže sama překonat, už jenom pro ten pocit śtěstí, který následuje, který

někdy skutečně nebývá tak hrozný, jak se jí napoprvé zdálo.

~ 20 ~