Page 22 - POVESTI Z KADE – TADE

mrzout, takový hezký den a on by jej chtěl celý prospat, to on, Alík, přece nemůže

dopustit. Tak se vyšplhal za kocourem na zídku.

Kocour jen uslyšel, jak něco těžkého dopadlo za jeho zády, až se ze zídky vydrolila

omítka a písek. Polekal se tak, že vyskočil na nohy a naježil hřbet. Uviděl Alíka, jak stojí

naproti němu na zídce a vrtí ocáskem. To už byl vrchol, ten vetřelec, nejen, že jej

nenechal spát, ale ještě si dovolil vlézt na jeho území. Kocour měl hned bojovnou

náladu, celý se naježil a začal prskat, ale Alík, chtěl kocoura udobřit a pejskové, když si

chtějí někoho udobřit, na důkaz zakopání válečné sekery, každého musí hned olíznout

a jak vás jednou takový pejsek olízne, už se na něho nikdy nemůžete zlobit. Tak i náš

Alík se rozeběhl ke kocourovi, aby jej mohl olíznout.

Jenomže kocour začal před ním couvat. Vyplazený Alíkův mokrý jazyk jej vůbec

nelákal, couval, couval a najednou zídka končila, Mourkovi se smýkla noha dolů a on

spadl a to rovnou do obrovského sudu na zachytávání dešťové vody, který stál pod

okapem. Kocour hleděl zoufale nahoru, na kulatý výřez modrého nebe, který mu zpola

zakrývala psí hlava. Snažil se vyškrábat ven, ale okraj byl příliš daleko a drápky se mu

po zrezivělém plechu jen smýkaly a vydávaly žalostný kvílivý zvuk.

To je průšvih, pomyslel si Alík a přemýšlel, jak by svému novému kamarádovi pomohl

ven. Podíval se na svůj ocásek, ale byl příliš krátký na to, aby jej zpustil do sudu a

kocour po něm mohl vylést. Pak jej ale znenadání něco napadlo. Seskočil dolů do

sousední zahrady a běžel rovnou ke stavení. Hospodyně zrovna po obědě umývala

nádobí a Alík jí začal tahat za sukni a zoufale štěkat.“A hele pejsek” řekla si

hospodyně.”Co pak chceš pejsku?”pochopila správně, Alík chtěl, aby šla za ním. “Co jsi

to, prosím tě Mourku, zase vyváděl…” žasla hospodyně, když nešťastného kocoura ze

sudu vylovila a obírala mu z kožíšku rezavé šupinky.

~ 22 ~