Page 19 - POVESTI Z KADE – TADE
P. 19

a už si představovala tu hrůzu, že třeba není dostatečně silná a vítr s ní tak snadno

               smýkne do drátů vysokého napětí. Jednou viděla mládě čápa, co se dotklo drátů a pak

               celé  seškvařené  spadlo  k  zemi.  Strašně  se  bála  malá  volavka,  že  se  jí  stane  něco

               podobného.



               Tak  zůstávala  malá  volavka  raději  sedět  doma  ve  svém  rodném  hnízdě,  kolikrát  ani

               hlavičku nevytrčila, aby se jí nic nestalo a byla převelice nešťastná, protože její setřičky

               i bratříčkové vesele skotačili ve vzduchu i ve vodě a ona byla tolik sama a neměla si s

               kým hrát. Jednou se jí přece jen podařilo najít si věrnou kamarádku. Jednou ráno, když

               se  volavka  probudila,  uviděla  rybáře,  jak  usilově  mává  ve  vodě  podběrákem.  Pak  se

               nad hladinu  vynořila malá rybička a jakoby neslišně volala o pomoc. Rodiče i bratři a

               sestry,  všichni  ještě  tvrdě  spali  a  tak  nebylo  koho  zavolat  na  pomoc.  Hladila  jezera

               kolem dokola byla vzdutá vysokými vlnami a i rybářova loďka se v těch vlnách divoce

               zmítala. Volavka ještě nikdy nezkoušela plavat a vysokých vln se bála tolik, že se celá

               rozechvěla. Už ale nemohla čekat ani chvilku. Rybářova síť co nejříve dostihne malou

               rybičku a pak už jí nebude pomoci. Vystrčila tedy  z proutěného hnízda jednu nožku a

               voda v jezeře byla tak studená, že se začala chvět nejen strachem, ale i zimou. Její

               rodina stále ještě spala a malá rybička znovu zoufale zavolala o pomoc. Volavka už dál

               na  nic  nečekala,    zavřela  oči,  z  hluboka  se  nadechla  a  poprvé  v  životě  opustila  své

               rodné hnízdo a vydala se na pomoc malé rybičce. Zhouply jí první vlnky a srdíčko bušilo

               strachem, čím více se vzdalovala od hnízda a od rákosí, které jí vždycky skýtalo tolik

               bezpěčí  a  které  pro  ní  znamenalo  máminu  náruč  hebkou  těmi  nejjemnějšími  pírky.

               Raději se ani neotáčela. Proti vlnám šlo plavat  špatně a každou chvíli jí nějaká spolkla,

               musela do toho dát veškerou svou sílu. Náhle zjistila, že čím více se vzdaluje břehu, tím

               jsou  vlny  měnší,  už  pro  ni  bylo  plavat  daleko  snadnější.  Zezadu  doplula  k  rybářově

               loďce a začala usilovně přemýšlet, co udělá. Najednou uviděla, jak se rybářův podběrák

               znovu ohnal po rybičce a už ji měl, uvázla mu v síti, jako ve vězení a jen bezmocně



                                                          ~ 19 ~
   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23   24