Page 18 - POVESTI Z KADE – TADE

O bojácné volavce

Když se volavka narodila, první co uviděla bylo rákosí, které kolem dokola obrůstalo

jezero kdesi na jihu Bulharska s vodou průzračnou jako zrcadlo a řezavě studenou jako

břitva.Když byla ještě malá a rodiče se o ní starali, bylo všechno v pořádku, ale jednoho

dne nastal čas aby se volavka naučila všechno co každá správná volavka musí umět, to

je plavat, létat a lovit drobné rybky. Zatímco ostatní její sourozenci všechny tyto činnosti

brali jako zábavu a už dávno se proháněli po jezeře, volavka dosud váhala, zdali do

studené vody vstoupit. Navíc počasí ten den nebylo zrovna nejvlídnější, urputně

mrholilo a vítr vzdouval hladinu jezera a dělal na ní vysoké vlny.

"Bojím se, bojím se plavat, že mě vlny utopí a nekonečná hladina pohltí..."

Bědovala s pláčem malá volavka.

Ani létání jí ale příliš nelákalo, zatímco se už dávno její bratříčkové i setřičky proháněli

vzduchem jako šipky, malá volavka seděla ve svém hnízdě, po očku se plaše dívala na

oblohu, zataženou a plnou mraků a na dráty vysokého napětí stojící všude kolem jezera

~ 18 ~